Vánoce mají být časem klidu, radosti a sdílení společných chvil s blízkými, ale ruku na srdce – kdo z vás opravdu o Vánocích zažívá takový klidný čas, o kterém se všude mluví? Můj manžel mi vždycky při pohledu na dlouhé fronty v přeplněných obchodních domech připomíná skvělý kreslený vtip Miroslava Kemela, ve kterém prodavačka říká u pokladny zákazníkovi: „Je mi líto, ale publikaci Duchovní rozměr Vánoc obdržíte pouze při nákupu nad 10.000 Kč“. To je, myslím, všeříkající.
Pro mě osobně jsou Vánoce časem, který chci co nejvíce trávit s rodinou, dokud tu možnost mám. Ne že bychom to vždycky zvládali bez dohadů a stresu, jsme obyčejná rodina jako každá jiná, ale ten společný čas je to, čeho si opravdu vážím.
Vánoční tradice trochu jinak
O vánočních zvycích jsme vám psali v loňském článku. Uvědomila jsem si ale, že se vlastně těším i na takové ty naše rodinné tradice, které nejsou tradicemi v pravém slova smyslu. Jsou to věci, které se prostě každý rok opakují.
Děti se celý den nemůžou dočkat, až bude večer, a tak neustále chodí, kdy už přijde Ježíšek. Babička vaří sváteční oběd na druhý den, kdy slavíme dvoje narozeniny, a dědeček sedí s telefonem v ruce a odepisuje na vánoční přání. Po oukropu a vánočce s punčem jdeme procházkou na hřbitov zapálit svíčky, odpoledne se pak rodiče jeden po druhém zavřou v pracovně, kde na poslední chvíli balí dárky. Já ještě čtvrt hodiny před večeří běhám po bytě v noční košilce a s mokrou hlavou, děti ve skříni hledají sváteční košile, které jsou jim už zase malé, a tak když se konečně sejdeme u štědrovečerní tabule, jsme rádi, že jsme to zase jednou zvládli.
Přichází další zábava, kdy prosíme syny, ať tu polévku přece jen zkusí, že je moc dobrá, i když v ní plavou podle nich opravdu divné věci (ale rok od roku je to s nimi lepší). Z jídla toho moc nemáme, protože než vyberete kosti z kapra dvěma dětem a pak i sobě, ostatní jsou po večeři. Pak zazvoní zvoneček a děti už natěšeně čekají za dveřmi obýváku, který je zamčený, abychom tam náhodou předtím nevyrušili Ježíška. Čekat musíme o něco déle, protože babička skládá nádobí do myčky (přece ho tam teď nenechá oschnout). Když konečně přijde, odemykáme a užíváme si ty radostné výkřiky dětí, které bezprostředně následují.
Koleda, koleda, Štěpáne
Pak přichází na řadu zpívání koled. Dědeček každoročně plete akordy a vždycky říká, že příští rok už si tu harmoniku musí vzít do ruky dřív než na Štědrý den večer. Děti se těší, až bude po koledách a budou se moct vrhnout na rozbalování dárků. Babička každý rok prohlašuje, že letos budou chudé Vánoce, a stejně je vždycky pod stromečkem kupa dárků. Když jsou pak všechny rozbalené, hluboce se zamyslí a odchází hledat do skříně ty, které zapomněla dát pod stromeček.
Na konci večera si spolu vždycky přiťukneme a poděkujeme si – za dárky, za celý ten večer, za to, že jsme to zase zvládli.
Jak to máte vy?
A co vaše rodinné tradice, které vlastně nejsou pravými tradicemi, také nějaké máte? Budeme rádi, když nám o nich napíšete. Publikaci „Duchovní rozměr Vánoc“ od nás sice nedostanete, ale kurzů, které přinášejí radost, těch máme spoustu. A pokud nevíte, který zvolit, dá se koupit i dárkový poukaz na vámi zvolenou hodnotu a konkrétní kurz už si může vybrat ten, komu ho věnujete.
Ať jsou vaše Vánoce co nejblíže tomu, jaké si je představujete – plné pohody, radosti a okamžiků, na které budete s láskou vzpomínat.
Za celý tým Kurzů pro radost
Petra Sotonová
Líbí se vám článek? Pošlete ho dál!
Diskuze
Pro přidání příspěvku si nejprve vytvořte profil:
Máte již vytvořený profil? Přihlaste se kliknutím zde.
Anita Buchová
20. 12. 2024 23:55
Krásný večer, článek je zajímavý. Já mám ráda zvyk, který nám už od dětství připravují rodiče- a to hledání Mikulášské punčkochy, která je naplňěna exotickým ovocem a sladkostma. Balíček nám vždy schovají na zahradě a my ho máme za úkol najít. Přeji pěkné Vánoce.
Eva Eisenhammerová
20. 12. 2024 23:41
Ono je to ve spoustě rodin obdobné.Vánoce slavíme s dcerou a její rodinou,včetně rodičů jejího muže.Ráno chvilka pohádek,zdobení stromku a dohadování se kůli obědu.Tradičně nejíme rybí polévku večer,,to už by bylo moc jídel,ale právě v poledne,což ti nejmenší vetují.Takže bývá ještě zeleninová polévka.Pak jdeme procházkou k obecnímu stromku,kde se schází celá ves.Většinou dcera zůstane doma,dárky nanosí pod stromek, uzavře obývák a dohání nás.Po návratu dopříprava večeře,děti prostírají a zdobí stůl a už by to jídlo měly nejraději za sebou. Dočkají se,dlouhé postupné rozbalování dárků,a pak Štědrovečerní pohádka.Někde mezitím probíhají koledy ,cukroví, punč atp.A potom do hajan,neb je k půlnoci.
Zdeňka Fukárková
20. 12. 2024 23:19
Hezký článek. Připomněl mi naše Vánoce, když jsme byly malé ( mám 3 sestry ), Vánoce, když byli malí moji kluci, 1.Vánoce po smrti mladšího syna ve 20 letech, Vánoce s vnoučaty od prvního syna, když byly malé ... To by bylo na hodně dlouhé povídání. Všechno tak rychle uteklo ...
Tak ať jsou pro vás všechny Vánoce šťastné a veselé. Nejvíc je být spolu.
Silvie Venderová
20. 12. 2024 22:51
Dobrý den,
super článek, Vánoce jsou něčím výjimečné a přitom zvláštní období, Hlavně at jsme všichni v rodině v pohodě, klidu, stojí za to si je prostě užitl, jsou přeci jen jednou za rok. tak at jsou veselé, vonavé a snad i sněhové, všem krásné Vánoce a baječný celý rok 2025. přeje Silvie V.
Miroslav Pavlíček
20. 12. 2024 22:07
Když jsem byl prvním rokem na vojně (mladí vojáci neměli šanci jet na Vánoce domů), tak jsme si na Štědrý den s kamarády povídali, jak to o Vánocích chodí u každého z nás doma. Byli tam kluci z různých koutů republiky (tehdy Československa) a z různého prostředí, takže to bylo velmi pestré. Bylo zajímavé to poslouchat. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl zdejší příspěvky.
Pro mě jsou Vánoce jednoznančně spojeny především s jejich duchovním poselstvím a rozměrem, to vždy u nás tvořilo nedílnou součást slavení Vánoc. Nejen Štědrý den a večer doma, ale i Boží Hod vánoční, kdy byla nejen sváteční (evangelická) bohoslužba, na níž se mj. zpívalo spousta krásných vánočních písní, ale i odpolední vánoční slavnost pro děti. Každé dítě na závěr dostalo balíček, v němž nechybělo tehdy nedostatkové tropické ovoce (kde to sehnali, nevím..!) i další pochutiny a nějaká malá hračka. Dodnes, když slyším některé vánoční koledy, nebo cítím vůni pomerančové kůry, se mi vybavuje ona kouzelná atmosféra těchto slavností.
Štědrý den doma měl také svůj rytmus a spád, tehdy to byl pracovní den, pro mě jako dítě byl nejsilnější zážitek, když jsme odpoledne (a někdy až navečer!) s otcem šli lesem na hájovnu pro vánoční stromeček. Sešeřelý les, někdy se sněhem, někdy ozářený měsícem... Jako dítě jsem se samozřejmě na dárky těšil, ale miloval jsem i společnou tradiční slavnostní štědrovečerní večeři, celou početnou rodinu pohromadě, vánoční písničky ve vlastním podání (byli jsme muzikantská rodina) i z gramofonových desek (pro pamětníky třeba Vánoce ve zlaté Praze od Karla Gotta... :-). Nebyli jsme příliš majetní a leccos jsem jako kluk mít nemohl, přesto myslím, že jsem měl mnohem bohatější Vánoce, než moji kamarádi
Když jsem měl vlastní rodinu, tvořili jsme si vlastní tradice. Společné strojení stromečku, odpolední vycházka na hřbitov (když jsme to stíhali :-)), případně obejít známé a přátele s malou pozorností, vybraná hudba ke štědrovečerní večeři... (děti si na ní tak zvykly, že ji samy později vyžadovaly). Protože se děti hodně těšily na dárky a já si zas chtěl vychutnat kapra a salát, dělil jsem večeři na dvě části - po první "kratší části" jsme šli na dárky, a já si pak už v klidu vychutnával druhé kolo, zatímco děti se těšily z dárků...
Mám rád vánoční atmosféru, muziku, setkání, výzdobu i dobré jídlo. Ale vím, že to není to nejnutnější pro to, aby člověk prožil krásné Vánoce. Ne vždy to tak šlo zařídit - ať už jsem byl na té zmíněné vojně, nebo v izolaci s infekčním onemocněním. Taky ne vždy se všechno povedlo tak, jak jsme chtěli nebo si představovali, zvláš't s malými dětmi. Ale i kdyby všechno bylo přesně jako z nějakého vánočního filmu, všechno klaplo na sto procent a vše se perfektně povedlo, ale vytratila by se z toho ona duchovní podstata Vánoc - svátek narození Ježíše Krista se vším, co k tomu patří, byla by to jen načinčaná a nazdobená, ale jinak prázdná kulisa bez obsahu. Uvnitř člověka je totiž něco, co ani dobrým jídlem (a já ho mám rád!), ani zábavným programem ani drahými dárky nezaplníte.
Eva Kišová
20. 12. 2024 20:52
Naše Vánoce budou letos asi dost divoké :-) jeden prcek, který už nechce být v postýlce a druhý o dva ročky starší divočák, který se nezastaví :-) tak snad nám zůstane stromeček nastrojený alespoň než se rozbalí dárečky :-)
Iva Kachlíková
20. 12. 2024 20:14
Super článek, docela vystihuje Vánoce i u nás :) Pohodové Vánoce všem.
Pavel Kotyk
20. 12. 2024 20:06
taky tak.
Milada Stehlíková
20. 12. 2024 19:32
Dobrý den,
už několik let trávíme vánoce sami s manželem. Dárky rodině předáváme před vánocemi. Štědrý den se snažíme si užít v pohodě, nepřecpat se, ale vnímat tu atmosféru. Vybíráme si filmy, na které se chceme dívat nebo jen tak posloucháme vánoční hudbu. U nás jde hlavně o pohodu, nepěchat a užit si klid. Přeji všem přijemné prožití nejen svátků ale vše nejlepší a hodně zdraví po celý rok 2025
Andrea Buchová
20. 12. 2024 23:57
Přeji krásný večer, článek bylo milé si přečíst. Také my máme tradice spojené s adventem a vším kolem. U dětí bylo a je vždy oblíbené hledání balíčků od Mikuláše na večerní zahradě u domu. Líbí se jim také adventní kalendář. U večeře se modlíme a u rozdávání dárečku vždy říkáme biblické verše. Přeji krásný advent.