Velký kurz houbaření

Jak sbírat houby na jaře? Podíváme se do městského parku a kurz mykologie nám otevře výtečná houba, sírovec žlutooranžový.

V rozpoznávání hub se vám bude určitě hodit i dovednost poznat léčivé houby. Dozvíte se například, že královská houba Reishi, která se prodává v lékárnách, je lesklokorka lesklá neboli ganoderma lucidum. Mykolog Zdeněk Hájek vás naučí, jak v lese najít a poznat nejen lesklokorku, ale i další léčivé houby, jako je například hlíva ústřičná.

V tomto dílu kurzu houbaření se naučíte, jak vypadá jarní houba májovka. Jak tuto houbu poznat a kde ji hledat. Čirůvka májovka je vynikající jedlá houba z čeledi čirůvkovitých a každý houbařský košík bude plesat radostí, když se v něm májovka objeví.

Choroš je rod hub, který stojí za poznání. Chorošů existují stovky druhů. Jaké druhy chorošů u nás rostou, kde je najít a k čemu se hodí, to se dozvíte v tomto dílu. Z choroše se také vyrábějí klobouky a přesně takový klobouk má v tomto dílu mykolog Zdeněk na hlavě. Troudnatec kopytovitý je choroš, který se hodí právě k výrobě klobouků a právě tímto chorošem otevírá houbař Zdeněk tento díl mykologického kurzu.

Lidé jim často říkají žampiony, i když je to pečárka. Kdy jim říkat žampiony a kdy pečárky? Jaké druhy jsou jedlé a jaké ne? Existují nejedlé nebo jedovaté druhy pečárek? Kde je najít? Na tyto otázky vám přinese odpovědi právě tento díl houbařského kurzu.

Jaké houby sbírat na jaře? Kam chodit na jarní houby? Představíme si několik druhů jarních hub, jako je třeba májovka, závojenka nebo špička obecná. Dozvíte se tak, že závojenka jarní sice není smrtelně jedovatá, ale může vyvolat velké zdravotní potíže. Hned v úvodu vám Zdeněk ukáže skvělý atlas hub, který určitě najdete v antikvariátu a také houbařskou encyklopedii, která je užitečným houbařským průvodcem.

Léto už je pro houbaře mnohem zajímavější období, protože rostou desítky druhů hub, které můžeme sbírat jak na sušení, na mražení, tak i k přímé konzumaci. Řadu z nich určitě znáte. Muchomůrka růžovka je skvělá houba. Muchomůrka šedivka se ke sběru moc nehodí, i když jedovatá není. Muchomůrka slámožlutá je mírně jedovatá, ale v létě najdete i jinou muchomůrku, která je smrtelně jedovatá. Jak poznat nejen muchomůrky, ale i další letní houby, to se dozvíte v tomto dílu.

Podzimní druhy hub je jedna z nejzajímavějších částí tohoto houbařského kurzu. Ať už doma máte atlas hub nebo ne, dozvíte se zajímavé věci o sbírání hub na podzim. Například to, že není václavka jako václavka. Tato skvělá houba k nakládání se na podzim objevuje v několika druzích. Asi nejznámější je václavka obecná a václavka smrková. Některé václavky jsou za syrova jedovaté. Jak václavky zpracovat a jaké další houby sbírat na podzim, to se dozvíte v tomto dílu.

Jaké houby sbírat v zimě? I houbař začátečník se podle toho tohoto návodu naučí, jaké houby se dají v zimě sbírat a jak si pochutnat na houbách i o vánocích. Víte o tom, že dříve byly houby součástí štědrovečerního stolu? Slyšeli jste někdy o houbách jako penízovka sametonohá, která roste v trsích a je pokrytá slizem, který ji chrání proti mrazu? Na tuto houbu chodí mykolog Zdeněk na Štědrý den a dělá z ní typické vánoční pokrmy jako je houbový kuba nebo houbník. Hlíva holubí, hlíva ústřičná nebo kržatka zimní, to jsou další zimní houby, které si představíme v tomto dílu houbařského kurzu.

Traduje se, že čím víc vody, tím lépe houby rostou. Je to ale trochu jinak. Mykolog Zdeněk Hájek a jeho houbařský kurz je něco jiného než atlas hub. Kurz mykologie vám přináší nejen poznávání hub, ale také se v něm dozvíte, co všechno ovlivňuje růst hub a jak poznat období, kdy houby rostou a kdy ne.

Traduje se mezi houbaři, že když budeme odřezávat houby nožem, tak zbytek zahnije a podhoubí odumře. Máme houby vykroutit nebo odříznout i s nohou nebo odřezávat jenom kloboučky? Sbíráme hřiby stejně jako jiné druhy hub? Máme sbírat jenom dospělé houby nebo můžeme sbírat i mladé? Může nesprávný sběr hub narušit jejich rozmnožování? Jak a kdy se uvolňují výtrusy z hub? Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v tomto dílu mykologického kurzu.

Jak sbírat houby a do čeho je ukládat při sběru? Co je to druhotná otrava z hub a jak vzniká? Mohou se houby sbírat do igelitové tašky? Jak vybrat správný košík na sběr hub? Může být druhotná otrava houbami nebezpečnější než otrava konzumací jedovaté houby? Rozpoznávání hub je užitečnou dovedností, ale důležité je také umět houby správně ukládat. V tomto dílu houbařského kurzu se dozvíte, jak na to.

Jak se zachovat, když už nastane otrava po požití hub? Nejlepší je samozřejmě předejít tomu tím, že budeme sbírat jenom ty druhy, které bezpečně poznáme. Když už se někdo otráví houbami, měl by tomu věnovat pozornost a postupovat podle rad mykologa Zdeňka. V tomto dílu mykologického kurzu se dozvíte, jak při otravě houbami postupovat.

Prvotním rozdělením můžeme houby rozdělit do dvou skupin. Tou první skupinou jsou houby vřeckaté a tou druhou houby stopkovýtrusé. Podíváme se i na další způsoby rozdělení hub. Určitě víte o tom, že některé houby se kamarádí s některými druhy dřevin. Třeba klouzky najdeme hlavně v modřínových porostech. Mykolog Zdeněk vám také vysvětlí pojmy, které už jste určitě někdy slyšeli. Hřibovité houby. Bedlovité. Lupinaté. Mykorhizní. K houbařským dovednostem patří i porozumění tomu, jak houby rozdělovat. A přesně to se naučíte v tomto dílu houbařského kurzu.

Houby můžeme rozdělit také podle toho, kde se jim tvoří výtrusy. Největší skupina jsou hřibovité houby, u kterých se tvoří výtrusy na spodu klobouku na rourkách. Lidově se tomu říká všelijak, ale správně jsou to rourky. Houby se také rozdělují podle barvy výtrusů. Když dáte houbu přes noc do skleničky a pod ní dáte papír, tak zjistíte, jakou barvu mají výtrusy. Je to velmi důležitý rozlišovací znak. Podívejte se na tento díl mykologického kurzu a naučte se poznávat houby podle výtrusů.

Nejznámější a nejzajímavější skupinou jsou pro houbaře hřibovité houby a zvláště pak samotné hřiby. Na začátku je ideální zaměřit se na takzvané praváky. To jsou hřiby, které po rozkrojení nemodrají, nečervenají, zkrátka jsou čistě bílé. Z těchto hřibů jsou nejznámější hřib smrkový a hřib dubový. Mykorhizou se vážou k dubům a ke smrkům. Kromě těchto jedlých a výtečných hřibů a máme i jiné druhy hřibů, z nichž některé jsou nejedlé, jedovaté i prudce jedovaté. Tento kurz hřiby představuje takovým způsobem, že při jejich sběru nemůžete udělat chybu.

Holubinky jsou zajímavou skupinou hub. V České republice jich roste víc než 100 druhů. Mezi holubinkami najdete druhy jedlé, nejedlé a dva druhy jsou mírně jedovaté. Holubinky mají tu zvláštní vlastnost, že se dají určovat podle chuti. Musíme ovšem poznat, že se opravdu jedná o holubinku. A jak to poznáme? Existuje jeden způsob, se kterým vás mykolog Zdeněk seznámí v tomto dílu houbařského kurzu.

Existují jedlé druhy muchomůrek, ale také nejedlé, nevábné chuti, jedovaté a dokonce i smrtelně jedovaté. Nejoblíbenějším druhem a nejdříve se objevujícím je muchomůrka růžovka, lidově zvaná masák. Ta se pozná velmi dobře podle toho, že jak na požercích, tak po pomačkání růžoví a růžově se jí zbarvuje i klobouk. V tomto dílu mykologického kurzu se také dozvíte, kde se vzal její název a proč se muchomůrka jmenuje muchomůrka.

Penízovka dubová je malá jarní houba, kterou nacházíme ve velikosti 2 až 4 centimetry. V tomto dílu mykologického kurzu se dozvíte, jak ji poznat, a také se společně s houbařem Zdeňkem podíváte, jak vypadá typické místo, kde penízovky rostou. Tentokrát je dokonce velmi patrný čarokruh, ve kterém budeme houby sbírat.

V tomto dílu budeme se Zdeňkem sbírat chorošovitou houbu, která roste v Borském parku na suché ležící vrbě. Stejně jako sírovec je i tato houba v mládí jedlá. Naučte se poznávat choroš šupinatý a staňte se zkušenějším houbařem!

Při pátrání po májovkách jsme náhodou v hustém křovinatém porostu narazili na zajímavý druh kačenky. Obvykle znají houbaři kačenku českou, což je houba podobná smržům. Kačenka se od smrže pozná tak, že má klobouk přirostlý jenom k vrcholu třeně. My jsme s kamerou objevili ale jiný druh kačenky a tu vám také v tomto dílu představíme. Kačenka náprstkovitá se vyskytuje v teplých krajích a u nás je její výskyt velmi vzácný.

S kamerou jsme objevili skupinku závojenek. V tomto případě je to závojenka plotní, někdy také označovaná jako závojenka náspová nebo závojenka hlohová, protože ji často najdeme pod hlohem. A právě pod hlohem jsme s mykologem Zdeňkem tuto závojenku našli. Závojenka má růžové výtrusy a nemůžeme si jí díky tomu splést s májovkou. Závojenka plotní je jarní houba a rozhodně stojí za to, naučit se tuto houbu poznávat.

Nejpřitažlivější skupinou jsou pro houbaře houby jedlé. To jsou houby, které můžeme bez obav konzumovat a zpracovávat, aniž by nám hrozily žaludeční, střevní nebo zažívací potíže. Samotnou skupinu jedlých hub můžeme rozdělit na houby dobré jedlé, jedlé a méně kvalitní. Další skupinou jsou houby nejedlé. To jsou houby, které nejsou jedovaté, ale jejich chuť je nevábná. V tomto dílu houbařského kurzu se podíváme také na houby jedovaté a smrtelně jedovaté.

Existuje několik jedovatých dvojníků, které se od sebe odlišují několika znaky. Tyto znaky nás naučí houbař Zdeněk poznávat a na konkrétních ukázkách hub nám ukáže, jak se v nich vyznat. Podíváme se například na pečárku zápašnou, která se podobá pečárce ovčí. Podíváme se také, jak rozeznat bedlu zahradní a bedlu červenající. Většina lidí netuší, že i bedla může být jedovatá

Mezi naše nejjedovatější houby se dříve řadila muchomůrka zelená a její zbělené variety, případně muchomůrky jízlivá. Otrava se projevuje po dvou až šesti hodinách, kdy už má člověk poškozena játra a ledviny, často už nevratně, ale přesto se dá ještě zachránit, když se dostane včas do odborné lékařské péče. Později se zjistilo, že daleko nebezpečnější otravy způsobuje pavučinec skvělý anebo pavučinec plyšový. Jak se vyznat v jedovatých houbách vás mykolog Zdeněk Hájek naučí v tomto dílu houbařského kurzu.

Některé druhy teplomilných hub nacházíme v jižněji položených částech naší země, například na Jižní Moravě nebo i v jiných teplých lokalitách a na vápencích. V souvislosti s oteplováním planety se u nás začaly objevovat i houby, které u nás dříve nerostly. Jedním z typických představitelů exotické houby je pečárka žíhaná. V tomto dílu mykologického kurzu se podíváme i na celou řadu dalších vzácných a exotických hub, které v atlasu hub nenajdete.

Labužníky velmi vyhledávaná houba je ucho Jidášovo. Je to houba, kterou, když neprší, tak ani nenajdeme. Jakmile se objeví jemné a dlouhotrvající deště, tak se tato houba “oživí” a je vidět. Můžeme ji najít hlavně na polozaschlých větvích bezu černého, ale někdy ji najdeme i na větvích březových. Je to vynikající houba, která je chrupavčitá a můžeme jí například přidávat do salátů.

Velmi vzácná houba z okruhu břichatkovitých hub je škárka hvězdicovitá. Většinou roste na pastvinách, kde se pase dobytek. Tato krásná houba určitě potěší oko každého houbaře.

Tato krásná hnědá houba se u nás v posledních letech dobře množí, ale lesníci ji moc rádi nemají. Mykolog Zdeněk Hájek vám v tomto díle houbařského kurzu vysvětlí, proč lesníci nemají tuto houbu rádi.

Zvláštní skupinou jsou houby, které vyrůstají takzvaně z vajíčka. Nejdříve vyroste vajíčko, které později pukne a vyroste z něj nožička, které se odborně říká nosič. V tomto dílu vám Zdeněk představí jednu vzácnou houbu tohoto typu, psivku. Jmenuje se psivka Ravenelova.

Lesklokorka je houba s léčivými účinky, která se prodává hodně v Japonsku, ale nyní se prodává už i u nás. Její obchodní název je Reishi a v tomto dílu mykologického kurzu vám Zdeněk ukáže tři druhy lesklokorky.

Prášivky jsou bílé kulaté houby, které se objevují mezi prvními jarními houbami. Prášivka černavá, prášivka šedivá nebo prášivka maličká, to jsou houby, které nám Zdeněk ukáže. Pýchavka se píše s tvrdým “y”. Správně tedy “pýchavka” a ne “píchavka”. Její název je to tiž odvozen od slova, které už se v češtině nepoužívá, a to “pýchati”, což znamenalo “foukat”. A co má pýchavka společného s foukáním, to už se dozvíte ve videu od mykologa Zdeňka. Rozpoznávání hub pro vás bude po shlédnutí tohoto dílu houbařského kurzu zase o něco jednodušší.

Jedním z prvních letních hub jsou polničky. Máme několik druhů těchto hub, jako například polnička raná, polnička natvrdllá nebo polnička polokulovitá. V tomto díle mykologického kurzu vám Zdeněk ukáže, kde polničky hledat a jak je poznat.

Penízovky jsou velmi obsáhlý rod. Můžeme najít penízovku provázkovou, to je maličká houba, která roste už na jaře a není jedlá. Potom je penízovka dubová, které se lidově říká lesní špička. Penízovka dubová je jedlá a sbíráme jenom kloboučky. V tomto dílu mykologického kurzu se podíváme taky na penízovku červenonohou a další druhy penízovek.

Zajímavé houby jsou takzvané podeštné houby. To jsou houby, které vyrůstají jako první po dešti, když předtím bylo sucho. Jedna skupina jsou křehutky. Ty jsou většinou jedlé a sbíráme jenom klobouky. Podobné houby jsou hnojníci. Některé se objevují už několik hodin po dešti. V tomto dílu houbařského kurzu se naučíte tyto houby poznávat.

Tato poměrně vzácná houba se vyznačuje tím, že roste na suchých větvích jedlí. Dříve se jí říkalo kožovka Mougeotova, podle jejího objevitele. V tomto dílu mykologického kurzu se naučíte kožovku poznávat

Sbírat houby chodíme na různá místa, a když budete vědět, kam se vydat v různých ročních obdobích, stačí už jenom strčit do kapsy atlas hub a vyrazit do toho správného lesa. V tomto dílu mykologického kurzu vám vám houbař Zdeněk vysvětlí, jak se vyznat v různých houbařských místech.

Jestli s houbařením zatím nemáte žádné zkušenosti, dostanete v tomto dílu pár dobrých houbařských rad od zkušeného mykologa.

Je všeobecně známo, že většina houbařů chodí sbírat houby od jara do konce října. Houby ale rostou po celý rok. V tomto dílu mykologického kurzu vám houbař Zdeněk řekne, kdy jaké houby rostou.

Existuje celá řada mýtů o houbách. Například to, že houby by se druhý den po uvaření už neměly ohřívat, protože jsou pak jedovaté. Když vezmeme stříbrnou lžičku a ponoříme ji do odvaru z jedovatých hub, lžička zčerná. Houbařských mýtů je celá řada a mykolog Zdeněk vám v tomto dílu houbařského kurzu poví, jak to s houbařskými mýty opravdu je.

V České republice je to docela jednoduché. Z lesa si můžeme odnést libovolné množství hub, a to i opakovaně. V jiných zemích ale platí různá pravidla. Někde se například smí do lesa jenom lichých nebo sudých dnech, někde je sběr omezen na dva kilogramy na osobu a v některých zemích se houby nesmí sbírat vůbec. V tomto dílu mykologického kurzu vám houbař Zdeněk poví, jaká jsou různá omezení sběru hub v zahraničí.

Jedním z nejoblíbenějších způsobů zpracování hub je sušení. Je lepší sušit houby v sušičce, na sítu nebo v troubě? Víte o tom, že houby mohou být při správném sušení zdrojem vitamínu D, který je pro naše tělo důležitý hlavně v zimních měsících? Jak správně sušit houby vám vysvětlí mykolog Zdeněk v tomto dílu houbařského kurzu.

Oblíbený způsob zpracování hub pro pozdější konzumaci je jejich zamražování do mikrotenových sáčků. Je lepší zmrazit houby syrové nebo podušené? Jak dlouho vydrží houby v mrazničce? Na tyto otázky vám odpoví houbař Zdeněk v tomto dílu mykologického kurzu.

Je několik druhů hub, které můžeme úspěšně pěstovat doma. Nejčastěji se doma pěstují žampiony. Stačí si pořídit správný naočkovaný substrát a správně o něj pečovat. Kromě žampionů můžeme doma pěstovat i jiné druhy hub, jako je například hlíva ústřičná. Když se nám zadaří, můžeme z jedné sadby sklidit i několik kilogramů hub. Jak začít s domácím pěstováním hub vám v tomto dílu houbařského kurzu poví mykolog Zdeněk Hájek.

Houby, které bezpečně poznáme, můžeme sbírat sami. Když si nejsme jisti, pomůže nám atlas hub. S určením některých hub nám pomůže také tento houbařský kurz. Na koho se ale obrátit, když si s určením houby nedokážeme poradit sami? To se dozvíte v tomto dílu mykologického kurzu od houbaře Zdeňka.

Zde můžete komunikovat s lektorem a ostatními účastníky kurzu.